Nigel Ayers: Válka proti teroru a válka drogám
Několik slov o těchto obrazech. Vytvořil jsem je v roce 2004, když jsem byl požádán, abych přispěl na výstavu zvukových a výtvarných koláží v jedné galerii na Floridě. Právě tím v podstatě jsou - digitálními kolážemi vytvořenými v Adobe Photoshop na základě ilustrací z oblíbených sérií dětských knih, určených bílým britským dětem ze středních vrstev v 50. a 60. letech minulého století. Trochu jsem je ovšem pozměnil.
Tyto knihy jsem sbíral, protože jsem právě s těmito obrázky vyrůstal, když jsem se učil číst v jedné anglické venkovské škole v 60. letech. Právě tyto knižní série byly předtím i potom kritizovány pro jejich řemeslnický způsob ilustrace, oproštěný od fantazie, a posilování patriarchálních postojů. Ačkoliv působí staromódně, metody použité v těchto knihách opravdu fungovaly - když je školy přestaly používat, úroveň gramotnosti poklesla. Tyto obrázky velice dobře zpodobňují modernistické aspirace oné doby, a tehdy rozšířenou domněnku (konsensus?), že technologický vývoj značí vývoj společenský.
Právě takový druh podob vítal britský premiér Tony Blair během svých formativních let a tato modernistická patologie se bezpochyby odrazila v mytologii jeho "nové labouristické" politiky, která předkládá technologické inovace a nepřetržité manažerské reformy jako obecný všelék. Převládá totiž hluboký strach z "jinakosti", což se odráží ve zvýšené společenské kontrole a dohledu, jakož zdravotní a bezpečnostní legislativě. Děti si už nesmějí hrát s nebezpečnými věcmi. Nemohou si hrát na ulicích, protože ty jsou plné rodičů, které své děti vozí do školy. A zatímco dětskou sexualitu hrubě využívají korporativní značky, zvyšuje se strach ze sexuálního zneužívání dětí dospělými.
Jedním z nejsilnějších motivů mé umělecké praxe (pracuji jak se zvukem tak obrazem) je snaha zbavit se kolonizace svého vědomí tím, co nazýváme "kontrola". Na rozdíl od mnoha industriálních umělců mě nezajímá manipulace lidí. V tom rozhodně mnozí chybovali! Pokouším se rozložit a dekonstruovat způsob, jakým se naše představy utvářejí, a jak jsou ovládány naše strachy a domněnky - například abychom kupovali věci, které nepotřebujeme, a jimi udělali dojem na lidi, které nemáme rádi.
Koláže jsem nazval raději The War Against Terror než The War On Terror, jelikož během vysílání televizních zpráv se podoba Geroge Buse (náhodně?) spojila s iniciálami T.W.A.T. (V češtině je tato hříčka nepřeložitelná - T.W.A.T. je totiž nejen zkratkou zmíněné bushovské strategie, ale i hodně peprným výrazem pro ženské přirození, doslova "kunda" - pozn. překladatele.)
* Pokud nečtete noviny, raději bych vás upozornil, že od chvíle, kdy americká vláda vyhlásila tyto dvě "války", masivně vzrostl počet drogově závislých jedinců a teroristických útoků.
Nigel Ayers
Nigel Ayers je multimediální umělec, narozený v Tideswell, Derbyshire, Anglie v roce 1957. Jeho zvuková tvorba zahrnuje obsáhlou diskografii a živá vystoupení jeho skupiny Nocturnal Emissions. Spolupracoval s Bourbonese Qualk, C.C.C.C., Andrew Liles, Lustmord, Randy Grief, Robin Storey, Expose Your Eyes, Z'ev, a Zoviet France. Spolu s Robinem Storeym (aka Rappon) založil v roce 2000 pravděpodobně první avantgardní country&western skupinu Hank and Slim. V roce 1979 vytvořil hudební vydavatelství Sterile Records, které mimo jiné vydalo první nahrávky Maurizia Bianchiho a Lustmorda. O osm let později založil vydavatelství Earthly Delights. Na počátku 90. let doprovodil svou hudbou butó performance Poppo & the Go Go Boys. Jeho vizuální umění bylo vystaveno v galeriích Tate, ICA a na tričku jej nosí fotbalová legenda Diego Maradona. V roce 2001 se oženil s Lesley Ayers a v současnosti žije v Cornwall.